emeny Ten kluk mì neuvìøitelnì sral. Byl nádhernej, pìknì stavìnej, do bronzova opálenej, s propracovaným èurákem a velikými koženými balóny kulek, jež se mu svùdnì pøelévaly po stehnech, když pózoval, ale byl studenej. Neuvìøitelnì studenej, jako psí èumák. Celou práci bral profesnì jako machu. Ale jen jako machu… Jo pardón, já jsem se nepøedstavil. Jmenuju se Nick a shodou...
Lež má krásný nohy… Vždycky mì uèili, že lhát se nemá. Že se to prej nevyplatí. No nevim, po tom, co jsem zažil, si tak docela jistej nejsem. Ale abych zaèal od Adama. Vlastnì fakt od Adama, protože tak se jmenuje mùj kámoš. Zaèalo to nevinnì. Vyrazili jsme si s Adamem na bìžky. Já vzal kromì voskù nìco chlastu, on pár jointù. Den se vydaøil, nepodmazali jsme a tak jsme jeli....
Don Rodriguo (part Nr. II) Don Rodriguo žil v ráji mužských údù (pro Evropu ovšem v polozapomenuté kolonii jeho katolického Velièenstva kdesi poblíž Martiniku) zhruba tøetí mìsíc. Už dávno si nestìžoval na své „vyhnanství“. Po prvních zkušenostech se zvláštním kultem zdejších ostrovanù, kteøí nábožnì uctívali mužský úd, a po nìkolika prvních setkáních s mladým masem divochù, si pøál...
Don Rodriguo (I. èást) Don Rodriguo byl pøesvìdèen, že ho jeho král posílá ode dvora jen proto, aby se nerozneslo, že si ho nìkolikrát zasvolal k sobì do královských ložnic, aby ho uèinil svým milencem. Rodriguo bral své poslání vpodstatì jako vyhnanství. D2sil se kololnie, ale brzy mìl zjistit, že jeho „vyhnanství“ je vlastnì nový ráj. Poddaní Jeho španìlského katolického...
Když mì mùj pøítel pozval, na jisté netradièní safari, netušil jsem, že nìco takového vùbec existuje. Snažil jsem se mu do telefonu vysvìtlit, že mám spoustu jiných koníèkù a taky spoustu jiné práce, než obdivovat zebry a antilopy. „Uklidni se,“ ujiš�oval mne, „budeš spokojen a tøeba si i nìco ochoèíš!“ Vùbec jsem mu nerozumìl, ale cosi v jeho hlase mne nakonec ukecalo. Dorazili...
Sloužím tady už patnáctý rok a je pomalu èas si zavzpomínat. Když mne sem poprvé našroubovali, byla jsem ještì mladièká a dá-li se nìco takového øíci i o stolních lampièkách, tedy byla jsem panna. Aby bylo jasno. Jsem zamìstnána na vysokoškolské koleji, ve tøetím patøe pokoj 327. Všichni moji chlapci byli mladí, plní š�áv a pøíbìhù, každý -- až na pár skuteèných smolaøù -- se mnou...
Trcel jsem u krajnice už tretí hodinu. Nuda. Zasraná smula. Horko jako v Palestine, autáky si to šnerujou jedna básen, ale zastavit neumí žádný. Konecne. Stará oprýskaná dodávka. Ale lepší neco, než nic. Kam jedu? To je mi jedno, hlavne nekam k vode a hodne daleko odtud. Mám prázdniny, jsem tady kvuli anglictine, abych se trochu pocvicil, vubec to tu neznám a letadlo do Evropy mi letí...
New Incomer Když za náma zaklapla závora a nákladák s novou „várkou“ zabrzdil na dvore vezení, bylo mi celkem jasné, že tady všecka sranda koncí. Že to bude ale tak zlé, to nenapadlo asi nikoho z tech deseti nových kousku. Zvláštní kriminál. Starý zámek, prý VÝCHOVNÝ TÁBOR, ve skutecnosti malé peklo. Hned na rampe nás roztrídili, skoro jako v koncetráku. Mladí kluci nalevo, starí ...
© 1995-2024 FREYA Communications, Inc.
ALL RIGHTS RESERVED.